Přijde ten jenž nastolí řád

02.10.2018

0

0

Frank právě přijížděl do města a s hrůzou sledoval, jak to tu funguje. Byl zvyklý na spoustu věcí, ale pohled na visící umrlcovo tělo mu zvedal žaludek, dost možná za to mohl ten příšerný zápach, který z něj vycházel. Všude kolem poletovaly mouchy,

Frank právě přijížděl do města a s hrůzou sledoval, jak to tu funguje. Byl zvyklý na spoustu věcí, ale pohled na visící umrlcovo tělo mu zvedal žaludek, dost možná za to mohl ten příšerný zápach, který z něj vycházel. Všude kolem poletovaly mouchy, které zápach přilákal, a dosedaly na prostřelený otvor v hrudníku nešťastníka.

"Zdravím, cizinče," pronesl k němu ušmudlaný stařík, krčící se u stěny obchodu s oblečením, "smím vědět, co Vás přivádí do Billystonu?" pomalu se dobelhal k Frankovi a prohlížel si černého oře, na kterém seděl.

"Pouze projíždím. Chystám se do Haterwoodu," odpověděl hrbáčovi, zatímco bedlivě pozoroval, jak se motá kolem.

"Tak to jste trochu zabloudil, mladý pane. Haterwood je asi tak dvě stě mil východně od tohoto Bohem zapomenutého města," šklebil se na Franka a prsty výskal koňskou hřívu.

"Nevadí, přečkám tady alespoň noc, než pojedu dál."

Hrbáč se pustil do hlasitého smíchu, až mu z pusy vylétla sprcha slin, přímo Frankovi do tváře.

"Jste celkem odvážný, abych pravdu řekl. Jen se podívejte, jak dopadl místní šerif," ukázal špinavým prstem na mrtvolu, houpající se na tlustém laně ve větru, "není tu dvakrát bezpečno, pro cizince jako Vy. Jaké je vlastně Vaše ctěné jméno, poutníku?"

Frank sesednul z koně, vypnul hruď, aby před hrbáčem vypadal majestátněji a upravil si dlouhý hnědý kabát.

"Frank Sharptooth a Vaše?"

V tom se hrbáč zděsil a schoval se za koňskou hlavu.

"Omlouvám se, nevěděl jsem, že mám tu čest zrovna s Vámi." Patolízalsky se klaněl k zemi, jako pes čekajíc na výprask.

"Jonathan Friedstone k Vašim službám," uklonil se ještě více, až skoro škrtal nosem o prašnou zem.

Frank udělal pár kroků k němu a pobídl ho, aby se narovnal, avšak Jonathan se mu ani tak nepodíval do očí a začal si žmoulat v rukou cíp ušpiněné vesty.

"Odveď mě někam, kde mohu ustájit koně a seženu nocleh," poručil mu Frank, zatímco upravoval sedlo.

"Jak si přejete, pane," vzal do ruky otěže a pobízel Franka, aby ho následoval.

Procházeli kolem šerifova těla a Frankovi se opět obrátil žaludek. Nikdy v životě se nechlubil tím, že někoho zabil, byť třeba patřil mezi postrach všech zlodějů, kapsářů a pistolníků. Mnohokrát ho lidé přirovnávali k šerifovi, avšak více se rozmohla přezdívka "Anděl řádu" a to hlavně kvůli tomu, že jemu nešlo o souboje, či uloupené zlato, ale hlavně, aby se lidé začali chovat k sobě jinak a dodržovali pravidla, která jim on, i když někdy třeba dost násilně, přinesl do města. Na znamení soustrasti a úcty sundal z hlavy velký černý klobouk a položil si ho na hrudník.

"Jeho litovat nemusíte. Mohl si za to sám. Přišel sem do Billystonu a chtěl tu vše urovnat, avšak místní cechy zlodějů mu v tom zabránily." Jonathan se postavil vedle Franka a zíral na mrtvolu.

"Řeknete mi víc v salónu," podíval se na hrbáče, který měl na tváři opět ten vystrašený výraz, jako když mu sdělil své jméno.

"U Krvavého nože by mohlo být místo, ale varuji Vás, milý pane, že to není zrovna poklidná útulná hospůdka."

To Franka rozesmálo. Bláhovost toho špindíry snad neznala hranic.

 

"Víte, Jonathane, tihle pobudové a rádoby zloději se mi neopováží zlomit ani vlásek, takže si myslím, že obavy nejsou na místě."

"Odpusťte, zapomněl jsem na Vaši slávu a činy," poklonil se opět potupně Jonathan.

"Neříkej tomu tak. Je to můj úděl," pokynul mu s úsměvem Frank a vložil mu do ruky blyštící se zlatou minci, "zařiď vše a sejdeme se u baru."

S ledovým klidem rozrazil dveře salónu, kde vše okamžitě utichlo a všechny pohledy se soustředily na nově příchozího. úplně cítil, jak ho probodávají, jako nabroušené nože. Posadil se k dlouhému dřevěnému baru a počkal, než k němu přijde barman.

"Co to bude, cizinče?" pronesl k němu obtloustlý muž s upoceným čelem a hadrem přes rameno.

"Whisky a sklenici vody."

Barman podivně zabručel a odešel přichystat Frankovu objednávku.

"Hej ty!" zakřičel kdosi z druhé strany místnosti.

Frank natočil hlavu a spatřil vousatého muže v upraveném kabátě a klobouku.

"Tady nemáš co pohledávat."

Frank se jen pousmál a položil na bar stříbrnou, zlatem vykládanou zbraň s andělskými křídly ze slonoviny. Ozvalo se jen všudypřítomné šeptání, které Frankovi naznačilo, že všichni vědí, o koho jde.

"Chceš snad říct ještě něco, Davide?" otočil se k tomu, kdo na něj ještě před chvílí pokřikoval.

"Jak...jak...jakto že znáš moje jméno?" vykoktal ze sebe a posunul se na židli o trochu dál od Franka.

Ten si lehce uchechtnul a napil se ze sklenky, kterou mu právě donesl upocený barman.

"Znám Vás tu všechny do jednoho." Znovu se ozvalo šuškání. "Nechci potíže, ale pokud mi nedáte jinou možnost, budeme to muset řešit po Vašem."

Všichni strnuli a Frank koutkem oka zpozoroval, jak pohledy dopadají na jeho zbraň.

"Co od nás teda chceš?" křikl na něj z druhé strany další muž.

"Nic velkého, Antone. Jen abyste zvedli ty svoje zadky a odešli pryč z města. Už tu parazitujete dost dlouho." Frank se nyní napil z druhé sklenice a otočil se čelem ke dveřím, do kterých právě vběhnul Jonathan.

"Vše zařízeno, můj pane," pronesl k Frankovi a ten mu odpověděl jen kývnutím hlavy.

"To si myslíš, že když ti říkají Anděl řádu, že si jen tak vtrhneš sem a nastolíš ta tvá pravidla?"

Frank bez cuknutí koutku nebo uhnutí pohledem sáhnul pro zbraň a namířil hlaveň na Davida.

"Ano, to přesně si myslím. Dávám Vám čas do zítřejšího poledne a věřte mi, že nežertuji," schoval zbraň zpátky pod kabát a s úsměvem na tváři se napil whisky.

V salónu bylo ještě chvíli hrobové ticho a jediný zvuk, který ho rušil, bylo pokládání skleniček a půllitrů, které omýval barman. Anton se nervózně díval na Davida a jeden od druhého čekal jakýkoliv pokyn, nic se však nestalo. Až najednou se zvedl z temného rohu mladík v krátké vestě a s gestem rozloučení k Frankovi a pokynu jeho členům cechu na odchod, opustil místnost bez jediného slova. Postupně se k němu přidali i další, až nakonec v salónu zůstal jen Frank, barman, Jonathan, Anton a David. Přehazovali si mezi sebou pohledy jako míč a čekali na to, co Frank udělá. Ten však klidně seděl dál, upíjel ze sklenice a tvářil se neuvěřitelně spokojeně.

"Na tohle už nemám nervy. Počítej s tím, Sharptoothe nebo snad Anděli, že se ti za tohle jednou pomstím," zakřičel na něj Anton a udeřil pěstí do stolu, na který se rozlilo pivo z půllitru, který na něm stál.

Frank jen sykl a sledoval odcházejícího Antona. Poté se podíval i na Davida. Ten nervózně klepal pod stolem nohou a na čele se mu rojily kapky potu.

"A ty?" pronesl k němu a čekal na jeho reakci.

"Já...já...to je fuk," mávnul David rukou a stejně jako Anton odešel pryč.

V salónu zůstal jen Frank, Jonathan a barman.

 

"Ale proč?" zeptal se ho později navečer Jonathan, když šli po skoro vylidněné ulici směrem k hotelu.

"Už jsem ti říkal, je to můj úděl. Naprosto nenávidím, když někdo, jako oni dva, parazitují na ostatních a ještě se tváří jako největší páni."

Jonathan jen zabručel a lehce pokýval hlavou na znamení souhlasu.

"Billystone Vám bude velice zavázán."

Frank si uchechtnul a položil Jonathanovu ruku na rameno.

"Postarej se tu o všechno, až zítra odjedu."

Jonathan zkameněl na místě, když mu Frank dal do ruky měšec plný zlatých mincí.

"Ale..." už ho nevnímal a spokojeně kráčel ulehnout do postele, aby byl zítra připraven na odjezd.

"Sbohem příteli," byla Frankova poslední slova a nechal Jonathana stát uprostřed ulice samotného, jen s velkým obnosem v měšci a nadějí na lepší budoucnost.

Přidat komentář k příspěvku

info@filiphurdalek.cz , +420 776 185 024